Lezení v dynamickém režimu

Pro činnost v dynamickém režimu musíš ovládat tyto dílčí postupy:

1. příprava lana,

2. navázání na lano,

3. založení jistícího prostředku,

4. partnerská kontrola,

5. technika lezení,

6. vedení lana,

7. jištění,

8. technika povely a signály.

Ad 1: Příprava lana

Dobře připravené lano zajistí, že se můžeš soustředit pouze na jištění. Zauzlované nebo špatně rozložené lano, které neprochází plynule jistícím prostředkem, na kterém se tvoří závity nebo je nutné ho neustále rozmotávat, odvádí pozornost od tvého hlavního úkolu - sledovat prvolezce a, v případě jeho pádu, bezpečně zachytit pád. Každé lano, které není pravidelně používáno, (nejčastěji lano uložené v mobilní požární technice a sbalené v „panence“) získá jakousi tvarovou setrvačnost, která způsobuje zauzlování lana nebo tvoření kliček při odebírání. Lano je tedy potřeba pečlivě rozložit s prameny podélně vedle sebe nebo ještě lépe přemotat tak, aby konec lana, na který se bude navazovat druholezec, byl na spodní straně a konec, na který se bude navazovat prvolezec, byl na vrchní straně. Při přemotávání protahuj lano mírně sevřenou dlaní a tím zajistíš i odstranění závitů a kliček z lana.

Ad. 2: Navázání na lano

Pro lezení v dynamickém režimu zásadně použij jednoduché horolezecké dynamické lano (ČSN EN 892) přímo navázané osmičkovým uzlem k zachycovacímu postroji. Zachycovací postroj slouží jako opora těla v případě pádu. Zavěšovací prvek, případně prvky, které zachycují pád, smí být umístěny v těžišti na přední straně prsou nebo na zádech mezi lopatkami. Tyto body jsou vždy označeny písmenem A v přiloženém návodu k použití. Zachycovací postroj specifikuje norma EN 361, Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky - zachycovací postroje. Podle této normy je zachycovací postroj buď celotělový, anebo jej lze vytvořit kombinací sedacího úvazku s hrudním úvazkem. Navázání na lano nesmí omezovat lezce v jeho pohybu a po případném pádu musí tělo lezce zachytit tak, aby zůstalo v poloze, v které lze očekávat pomoc, tj. v poloze hlavou nahoru.

Z toho důvodu se navazuješ do zavěšovacího prvku označeného A na přední straně prsou. Použití samotného sedacího nebo prsního úvazku je zakázané.

Použití samotného sedacího úvazku a přímé navázání prvolezce do centrálního oka sedacího úvazku, tedy zcela mimo těžiště těla, může vést a často vede k přetočení se hlavou dolů, se všemi riziky z této polohy vyplývajícími!

Na jiném principu, ale se stejným výsledkem - přetočení se hlavou dolů, by mohl dopadnout druholezec navázaný do centrálního oka zachycovacího postroje nebo sedacího úvazku. Navázání druholezce do centrálního oka zachycovacího postroje nebo sedacího úvazku je možné, protože druholezec je celou dobu výstupu jištěn tak, že nemůže dojít k jeho volnému pádu (viz. Rozšířené činnosti/Techniky/Jištění další osoby). V praxi je však nutné zohlednit posun těžiště těla např. materiálem vynášeným na zádech (lékárna, nosítka, batoh pro zajištění tepelného komfortu zraněné osoby) nebo dýchacím přístrojem. Změna těžiště způsobí, že je druholezec navázaný do centrálního oka zachycovacího postroje nebo sedacího úvazku po odsednutí do lana přetáčen hlavou dolů. Přímé navázání lanem do zavěšovacího prvku označeného A na přední straně prsou je tedy v tomto případě více než vhodné.

Navázání do zavěšovacího prvku umístěného na zádech mezi lopatkami se u hasičů-lezců nepoužívá. Ve spojení s tlumičem pádu, se používá u výškových pracovníků ke spojení zachycovacího postroje s nezávislým jistícím prvkem. Při použití tohoto způsobu navázání zůstává lezec po pádu viset v mírném předklonu, odkázaný na dopomoc druhé osoby, možnost lezce aktivně provádět činnosti k sebevyproštění z visu je spíše teoretická.

Ad 3: Založení lana do jistícího prostředku

Jistící prostředek musí plnit brzdící a, v případě pádu, blokovací funkci. To je základní požadavek a jistič musí po založení lana do jistícího prostředku tahem za lano zkontrolovat, že lano lze povolovat i dobírat a že, při silném zatažení za lano vedoucí z jistícího prostředku k prvolezci, dojde k jeho zablokování. Samozřejmostí je kontrola zajištění pojistky zámku karabiny jistícího prostředku.

Ad 4: Partnerská kontrola

Před zahájením lezení provádí prvolezec s jističem vzájemnou kontrolu. Nezajištěná pojistka zámku karabiny, nedokončený navazovací uzel, navázání do špatného oka zachycovacího postroje, špatně založené lano do jistícího prostředku, chybějící uzel na konci lana atp. můžou vést ke vzniku kritické situace. Kontrola se neprovádí pouze vizuálně. Naopak. Za navazovací uzel je potřeba zatáhnout stejně tak, jako za lano vycházející z jistícího prostředku nebo za spony zachycovacího postroje. Také zajištění zámků karabin se kontroluje zmáčknutím. Partnerská kontrola není a neměla by být formalitou. Specialisté VVH pracují vždy pod určitým tlakem a individuální chybu nelze vyloučit ani u zkušených lezců.

Ad 5: Technika lezení

Pohyb vzhůru s nevyhnutelnou pomocí paží nazýváme lezením. Lezec, který si sám vytváří body postupového jištění nebo zapíná karabiny do fixních bodů postupového jištění a je ohrožen volným pádem, leze na tzv. prvním konci lana. Pád je mimořádná událost potencionálně ohrožující jeho zdraví nebo život a prvolezec se tedy snaží pádu vyhnout, případně ho co nejvíc zkrátit. Pádu se lezec snaží vyhnout tím, že vlastní silou vyrovnává vnější síly, které na něj působí, např. gravitace nebo smykové tření. Pokud lezec „stojí“, jsou vnější síly a svalová síla lezce v rovnováze. Pokud lezec padá, vnější síly převážily nad silou lezce. Lezení je tedy postup lezce z jednoho rovnovážného stavu do dalšího rovnovážného stavu. Z fyziky platí, že rovnovážný stav nám zajistí nejméně tři body opřené o podložku. Proto se při lezení uplatňuje tzv. pravidlo tří pevných bodů. V praxi to znamená, že (za běžných podmínek) střídáme dolní a horní končetiny tak, aby vždy tři byly v kontaktu s terénem a čtvrtá se posouvala do dalšího chytu nebo stupu. Zároveň víme, že pravidlo tří pevných bodů nelze vždy a za všech okolností dodržet. Dosažení rovnovážného stavu v takovém případě klade vysoké nároky na svalovou sílu lezce a pravděpodobnost pádu se zvyšuje.

Lezec by měl nejprve provést výstup „očima“, tj. vyhledat místa, kde je možno vytvořit body postupového jištění, místa, kde se nachází stupy a chyty a vyhledat místa, která jsou pro něj zjevně nepřekonatelná a jaké jsou možnosti tato místa obejít, např. změnou směru výstupu a návratem do osy výstupu nad místem, které by nemohl bezpečně přelézt.

Pozor: Výše zmíněným obejitím nepřekonatelných míst prvolezec vytváří potenciálně nebezpečné místo pro druholezce! Ten je při výstupu, pokud by spadl do lana v místě, kde se prvolezec po obejití těžkého místa vracel zpět do osy výstupu, ohrožen kyvadlovým pohybem, který je tím větší, čím více se prvolezec odchýlil od osy výstupu. Obdobně je druholezec ohrožen kyvadlovým pohybem v místě, kde prvolezec postupoval v horizontální rovině (slangově v traverzu). Při kyvadlovém pohybu dochází často k roztočení lezce a ztrátě koordinace, lezec je ohrožen nárazem do terénu nebo výstupků na konstrukci, ale naprosto zásadní je nebezpečí poškození lana o hrany a části konstrukce. Toto nebezpečí musí prvolezec eliminovat kvalitně vytvořeným postupovým jištěním.

Ad 6: Vedení lana

Kromě toho, že prvolezec musí umět volit body postupového jištění, vytvářet body postupového jištění a u fixních bodů správně vložit karabinu tak, aby nedocházelo k jejímu nestandardnímu zatěžování nebo lámání o hranu, musí také umět správně body postupového jištění vést lano. Lano do karabiny postupového jištění vždy zakládáme tak, že lano vede podél stěny nebo konstrukce a prochází přes karabinu směrem k lezci (zezadu dopředu). Doporučuje se, aby při dalším postupu lano procházelo mimo zámek a pojistku zámku karabiny. V praxi to znamená, že povede-li další výstup doprava od bodu postupového jištění, bude zámek a pojistka zámku karabiny směřovat doleva a naopak.

Prvolezec musí správně vést lano i vůči svému tělu a při výstupu si dávat pozor, aby se mu lano nedostalo za nohu. Při pádu by mu lano podmetlo nohy a i při správném navázání do horního závěsu zachycovacího postroje by lezec udělal salto vzad se všemi riziky z toho vyplývajícími.

Ad 7: Jištění

Lezec provádějící jištění se slangově nazývá jistič. Přestože se prvolezec při výstupu snaží svou činností ovlivnit následky případného pádu (viz výše), teprve dokonalá souhra mezi prvolezcem a jističem vede k tomu, že je případný pád bezpečně zachycen a ztlumen. Nácviku jištění je potřeba věnovat mimořádnou pozornost, protože jistič má ve svých rukách zdraví i život spolulezce. Základem jištění je bezchybná obsluha jistícího prostředku, srozumitelná komunikace a koncentrace jističe.

Zásady:

Na začátku výstupu, než prvolezec založí lano do prvního bodu postupového jištění, stojí jistič (pokud to je možné) pod ním, připraven ho zachytit, narovnat před dopadem tak, aby nedopadl na zem zády, ale na nohy.
Po založení lana do prvního bodu postupového jištění ustoupí jistič stranou z předpokládané dráhy pádu prvolezce a zároveň dobere lano v jistícím prostředku tak, aby bylo mírně napnuté.
Jistič udržuje s prvolezcem neustálý vizuální kontakt. V místech, kde to není možné, se řídí povely prvolezce nebo pohybem lana v jistícím prostředku a lano udržuje stále lehce napnuté.
Jistič musí neustále mít pod kontrolou lano vycházející z jistícího prostředku. Jeho brzdící ruka se při povolování nebo dobírání po laně pohybuje, ale nepouští ho a jistič je v každém okamžiku připraven sevřením lana v ruce zachytit nečekaný pád prvolezce.
Jistič vybírá vhodné místo pro jištění. Toto místo musí mít, v případě přímého jištění, dostatečnou pevnost ve směru zatížení a musí umožnit bezpečně ovládat jistící prostředek i po zachycení pádu. V případě nepřímého jištění volí jistič místo tak, aby stál šikmo stranou od trasy výstupu, čelem k prvolezci. Ve směru, v kterém by se chtěl aktivně pohybovat při tlumení pádu prvolezce, nesmí být žádné překážky, o které by mohl zakopnout a ztratit rovnováhu (batoh, kámen, padlý strom). V případě, že se jistič pohybuje v terénu, kde hrozí uklouznutí, sesutí, náraz hlavou nebo tělem do skály nebo konstrukce při zachycení pádu nebo pokud je váha prvolezce vyšší cca o 30 % než váha jističe, použije jistič sebejištění pomocí smyčky nebo odsedací smyčky (strom, konstrukce, centrální nosný bod).
Jistič při nepřímém jištění neustupuje příliš dozadu od výstupové trasy, protože v případě pádu prvolezce hrozí, že bude lanem přitažen pod první bod postupového jištění, čímž dojde k výraznému prodloužení pádu a při prudkém pohybu může dojít k jeho zranění nebo může přestat ovládat jistící prostředek.
V případě, že hasič-lezec provádí výstup v místech, kde hrozí poškození jeho zdraví o části budov, konstrukce nebo výstupky, je nutné, aby tomu jistič při práci s lanem přizpůsobil napnutí jistícího lana (dobrání nebo povolení) tak, aby se padající hasič, pokud možno, nedostal s těmito překážkami do kontaktu.
Jištění při nácviku pohybových dovedností nebo činností v dynamickém režimu lze provést i s využitím tzv. vratného bodu a vhodného jistícího prostředku, optimálně se samoblokující funkcí (např. Rig). Vratný bod se tvoří nad místem provádění činností ve VVH, nejlépe v ose lana, vytvořením centrálního nosného bodu (např. vložením smyčky do vhodného kotevního bodu) a vepnutím dvou karabin s pojistkou zámku zámky proti sobě do tohoto centrálního nosného bodu. Jistící lano vede od jističe přes karabiny vytvořeného vratného bodu. Při použití smyčky nikdy nesmí být jistící lano vedeno přímo skrz použitou smyčku, třením lana o smyčku dojde k jejímu přepálení! Jistič v případě jakýchkoli komplikací nebo na povel prostředku hasiče brzdící rukou pevně sevře lano vycházející z jistícího prostředku a tím zastaví jeho pohyb směrem dolů. Při jištění s využitím vratného bodu jistič zpravidla pevně stojí na zemi (např. jištění přes vratný bod při pohybu lezce na šikmé střeše) a sám může být zajištěn - viz. Jištění/Zásady.
Vratný bod lze použít také ke spouštění lezce, zpravidla ke spuštění zpět na zem. Při spouštění jistič povoluje brzdící rukou (při použití prostředku bez samoblokující funkce se doporučuje držet jistící lano pod jistícím prostředkem oběma rukama) lano vycházející z jistícího prostředku tak, aby lezec nebyl spouštěn příliš rychle, případně se nezranil o výstupky nebo části konstrukce. Pro bezpečné spouštění je nutné mít na konci lana pojistný uzel a spouštění také usnadňuje správná příprava lana. Viz Lezení v dynamickém režimu/techniky.

Pozor: Pokud si nejste jistí, že váš spolulezec dal pokyn ZRUŠ, pokračujte v jištění do té doby, než se ujistíte, že je váš spolulezec sám bezpečně zajištěn např. v centrálním nosném bodu nebo spuštěn na zem!

Ad 8: Povely a signály

Viz. Metodika VVH/Úvod/Povely a signály.