Práce s nosítky
Mezi transportní prostředky patří zejména záchranná nosítka. Hlavním požadavkem na nosítka je poskytnutí dostatečného komfortu zraněné osobě ve vztahu na typ a rozsah zranění. Zraněný musí být v nosítkách fixován a to i v situaci, kdy nebude při vědomí. V oblasti činnosti VVH musí mít nosítka možnost zavěšení ideálně v horizontální i vertikální pozici.
Záchrana osob ve výšce a nad volnou hloubkou není náplní činnosti jednotek PO s rozšířenou činností, ale lezeckých skupin a lezeckých družstev HZS ČR.
Nicméně, jednotky PO mohou být v situaci, kdy jsou využívány pro komplikovanější a déletrvající transporty osob společně s hasiči-lezci, případně mohou samostatně využít vybrané znalosti péče o zraněnou osobu, především ve vztahu k zajištění tepelného komfortu.
Velmi důležité je doplnění nosítek o ochranný obal, pár rukavic, helmou bez osvětlení (optimálně upravenou pro ležení v nosítkách), pár brýlí nebo ochranný štít upevnitelný na přilbu.
Jištění nosítek v prudkém svahu
- V případě potřeby, na prudkých svazích, namrzlém terénu apod., pro sestup nebo vytažení nosítek použij lano a poloviční lodní smyčku.
- Pomocí smyčky (smyček), karabiny a osmičkového uzlu propoj nosítka s lanem. Na druhém konci lana udělej dvojitý rybářský uzel.
- Zvol vhodný kotevní bod (např. strom, konstrukce, technika). Při výběru kotevního bodu zohledni směr transportu nosítek.
- Vytvoř kotvení pro záchrannou cestu - jisticí stanoviště. V případě potřeby se zde zajisti pomocí osobní smyčky.
- Na laně vedoucím od nosítek udělej poloviční lodní smyčku a vepni ji do karabiny HMS na jisticím stanovišti.
- Lano od nosítek dober tak, aby bylo napnuté až ke karabině. Pevně drž volný konec lana.
- Signálem „Jistím“ dej hasičům provádějícím transport nosítek na vědomí, že jsi připraven na jištění.
- Po celou dobu transportu nosítek udržuj lano napnuté (lano dle potřeby dobírej, popř. povoluj) a pevně drž volný konec lana.
- S hasiči doprovázejícími nosítka v průběhu transportu komunikuj.
Transport nosítek
V případě transportu musí být tento maximálně šetrný k postiženému. V případě, že jednotka PO nezná přesně terén, přes který bude transport prováděn, vyčleň průzkumnou skupinu, jejímž úkolem je zmapování možných obtíží transportu a vyřešení nejobtížnějších částí.
Nosítka transportuj minimálně ve čtyřčlenné skupině, kdy je každý hasič u jednoho držadla. Pokud to je možné, s využitím pomocných smyček, počet hasičů navyš na šest - větší počet hasičů při transportu zpravidla není vhodný z důvodu nedostatku místa.
Optimální je možnost střídání dvou skupin hasičů pro rotaci při transportu. Transport, především v komplikovaném terénu, je fyzicky velmi náročný.
Hasič stojící u hlavy postiženého (z pravé strany z pohledu postiženého) komunikuje s postiženým a upravuje rychlost transportu. Svými pokyny řídí ostatní hasiče.
Nosítka po rovině transportuj nohami dopředu, kdy dvojice u nohou hlásí nerovnosti hasičům u hlavy.
V případě, že je terén příliš komplikovaný na plynulou chůzi a hrozí nebezpečí sesmeknutí nebo pádu, transport přes tato komplikovaná místa prováděj tak, že čtyři hasiči stojí bez nutnosti se pohybovat a drží nosítka, další čtyři v jejich dosahu zaujmou pozici, která je stabilní, přeberou nosítka a původní čtveřice je obejde, opět zaujmou stabilní pozici, přeberou nosítka a takto rotují, dokud terén nedovolí plynulou a bezpečnou chůzi.
Pokud jsou hasiči vybaveni sedacím postrojem s osobními smyčkami, potom v případě déletrvajících transportů je vhodné osobní krátkou smyčku pomocí karabiny spojit s textilním držadlem. Hlavní zatížení potom nenesou ruce, ale střed těla hasiče, vzdálenost nad zemí je korigována odstoupením čtveřice hasičů od sebe, nebo jejich přistoupením. Tohoto lze využít rovněž při spolupráci s hasiči-lezci v šikmém terénu v systému tzv. protiváhy. V takovém případě vždy postupuj dle pokynů hasiče-lezce.
